Zvýšené mýto pro kamiony má přinést Německému rozpočtu dodatečných 41,5 miliard EUR za 5 let a sloužit k financování výstavby silniční infrastruktury.
Kromě toho počítá koaliční smlouva německých vládních stran s tzv. "CO2-diferenciací", která ale potřebuje více času na přípravu a bude stanovena separátním zákonem. V koaliční smlouvě se píše, že "v roce 2023 bude přijata diferenciace mýta dle CO2 emisí týkající se vozidel nad 3,5 tuny a bude zaveden CO2 příplatek".
Budeme netrpělivě očekávat co přinese rok 2023 a CO2 příplatek k mýtu v Německu.
Nákladní vozidlo se nemusí vždy vrátit na stejnou pobočku společnosti, aby splnilo nové pravidlo osmitýdenní povinnosti vrácení v rámci balíčku EU pro mobilitu. Vyplývá to z vysvětlení pravidel platných od února, která nyní zveřejnila Evropská komise. Místem vrácení však musí být stálá provozovna společnosti v členském státě, kde je vozidlo registrováno. Kromě vysvětlení o povinnosti vrácení u nákladních vozidel Komise na svých internetových stránkách také vysvětlila, jak chápat další nová ustanovení balíčku pro mobilitu, jako je kabotáž. Mezi nejdůležitější body patří následující:
Povinnost pravidelného vracení kamionů
Na která vozidla se pravidlo vztahuje?
Týká se to všech vozidel v mezinárodní silniční dopravě, která jsou těžší než 2,5 tuny a jezdí rychleji než 40 kilometrů za hodinu. Kromě toho také vozidla, která mohou přepravit více než 9 osob. Povinnost vrácení se může týkat i přívěsů a návěsů, pokud jsou „k dispozici provozovateli silniční nákladní dopravy“ ve smyslu článku 5 nařízení EU 1071/2009, píše Komise.
Kam se musí vozidla vracet?
Místem určení musí být jakékoli místo podnikání v zemi sídla společnosti, která vozidlo vlastní. „Pravidlo není splněno, pokud je vozidlo vráceno jakékoli pobočce nebo dceřiné společnosti v jiném členském státě, než je členský stát usazení,“ píše se ve vysvětlení.
Jak a za jak dlouho se musí vozidlo vrátit?
Podle Komise není délka pobytu stanovena. Členské státy by proto neměly omezovat možnosti společností. Nejlepší je, když je rytmus návratu koordinován s rozpisy služeb řidičů tak, aby se vrátili domů nejpozději po čtyřech týdnech – také požadavek balíčku mobility. Vozidlo lze vrátit i autotransportérem, vlakem nebo trajektem.
Jak lze prokázat vrácení kamionu?
Jednou z možností je podle Komise využití informací z tachografu. U nich by měl být doložen alespoň návrat do předepsané země, u „inteligentních“ tachografů i zpáteční cesta do sídla firmy. Jinak by společnosti mohly jako důkaz použít i jiné dokumenty, jako jsou rozpisy služeb řidičů nebo přepravní dokumenty.
Jak by měly země EU spolupracovat na kontrolách?
Podle Komise mají členské státy povinnost spolupracovat při sledování předpisů. "Zejména musí reagovat na žádosti o informace od všech příslušných orgánů z jiných členských států a provádět kontroly, inspekce a šetření", aby zjistily, zda vnitrostátní přepravní společnosti dodržují předpisy, včetně povinnosti návratu kamionů, uvádí vysvětlení.
Pravidla kabotáže
Kdy mohou kabotážní cesty začít?
Základním požadavkem je, aby nejdříve vznikla mezinárodní přeprava (t.j. nejdříve musí dopravce ze své země něco přepravovat do zahraničí, než zahájí kabotáž). Pokud se přepravuje vícero zásilek, musí být před zahájením kabotáže vše doručeno zákazníkům. Za mezinárodní přepravu se považuje i přeprava prázdných kontejnerů, palet nebo obalů, pokud je na ni objednávka. Bez objednávky se takové cesty počítají jako mezinárodní přeprava a odůvodňují nárok na kabotáž pouze v případě, že přepravované zboží patří přepravní společnosti a jsou splněny podmínky pro „přepravu na vlastní účet“ nařízení 1072/2009, píše Komise. Prázdné kontejnery, palety nebo obaly mohou být přepravovány v hostitelské zemi na vlastní náklady a bez objednávky, aniž by se to považovalo za kabotáž.
Lze během kabotáže provést vícenásobnou nakládku a vykládku?
V zásadě je to povoleno. Podle Komise však členské státy mohou omezit počet operací nakládky a vykládky tak, aby horní hranice tří povolených kabotáží do sedmi dnů po mezinárodní přepravě nesměřovala do do absurdna. Nesmí však být ani příliš omezující. „Zásada proporcionality“ by měla být dodržena, uvádí se ve vysvětlivkách.
Na která vozidla se vztahují pravidla kabotáže?
Pravidla EU se vždy vztahují na tahač používaný v mezinárodní přepravě. Kabotážní operace lze také provádět pomocí různých přívěsů nebo návěsů.
Co znamená „doba vychladnutí“?
Pokud dopravní společnost provedla kabotáž v zemi EU a opustila ji, musí uplynout čtyřdenní „doba vychladnutí“, než bude kabotáž v této zemi opět povolena stejným vozidlem. To platí jak v případě, kdy byly vyčerpány všechny tři povolené kabotážní operace, tak v případě, kdy byla využita pouze jedna nebo dvě, píše komise. V druhém případě se však vozidlo může po čtyřech dnech vrátit nevyložené a uskutečnit zbývající kabotážní jízdy, pokud se mezitím neuskutečnily v jiné zemi EU.
Je kabotáž možná také v několika členských státech?
V principu ano. Vozidlo nemusí vykonávat povolenou kabotáž v zemi, kde skončila jeho mezinárodní přeprava, ale může provádět jednu, dvě nebo dokonce všechny tři kabotážní operace v jiných zemích EU za předpokladu, že jsou dodržena pravidla o době ochlazení. V každém případě je však zemi, která není cílovou zemí mezinárodní přepravy (kam mířila původní mezinárodní přeprava, na kterou navazuje kabotáž), povolena maximálně jedna kabotáž. Nákladní auto, které přivezlo zboží ze Španělska do Francie, tak mohlo během následujících sedmi dnů, uskutečnit kabotážní jízdy v Belgii, Nizozemsku a Německu, vždy však jen 1 kabotáž v každé z těchto zemí. Podle Komise pak musí kabotáž začít nejpozději tři dny po vstupu. Dvě nebo tři kabotážní operace v hostitelské zemi by v tomto příkladu byly povoleny pouze ve Francii.
Jak se počítají víkendy a státní svátky?
Víkendy a státní svátky zásadně prodlužují příslušné lhůty. Přesná pravidla výpočtu najdete na stránkách Evropské komise.
Jaké dokumenty je třeba předkládat?
Podle Komise by měly být rozhodující informace pro kontrolu pravidel kabotáže předávány prostřednictvím přepravních dokladů. To ale podle Komise neznamená, že by inspektoři nemohli na základě údajů z tachografů a dalších informací kontrolovat, zda byly dodrženy všechny předpisy.
Dle komentáře německého sdružení BGL jede sektor nákladní dopravy v poslední době v krizovém režimu. Situace je dokonce horší než v době světové hospodářské krize ve 2008. I když koronavirová krize způsobila mnoha firmám těžkosti, důsledky války na Ukrajině překonaly všechno.
Zruinováni novými pohony
Ceny nafty vystoupaly tak rychle, že žádný dopravce nedokázal na tento nárůst zareagovat. Ještě víc jsou ale postiženy firmy, které mezi prvními naskočily na zelenou vlnu a nakoupily LNG kamiony. Mnohé z nich stojí před krachem a jsou odstrašujícím příkladem do budoucna pro přijímání environmentálních technologií.
Propad cen za dopravu
Mnozí v Německu mají v paměti zrušení Tarifů pro přepravu zboží v roce 1994, které vedlo k výraznému snižování cen silniční dopravy. Dle původních tarifů nesměla být cena za silniční dopravu nikdy levnější než cena za přepravu po železnici (jiná forma regulace odvětví)
Rozšíření EU do Východní Evropy
Ceny dopravy se dostaly pod další tlak po rozšíření EU na východ v roce 2004 a pak 2007. Obzvlášť východoevropští dopravci konkurují nízkými mzdami.
Snižování emisí
V oblasti ochrany životního prostředí se udělaly velké pokroky. Hlavním nástrojem bylo zpřísňování limitů od Euro 0 až po Euro 6, který přinesl téměř 90% snížení emisí. Díky tomu mohl spolkový úřad pro životní prostředí již v roce 2007 konstatovat, že emise jemného prachu z kotlů na dřevo jsou stejné, jako emise z osobních a nákladních vozů a motorek.