Většina z nás, bez ohledu na věk, zažila půjčovny aut a půjčovny kol ještě z dob, kdy tahali za sebou kačera. A nikdo neprožíval ve vztahu k nim žádné zvláštní emoce. Byly to prostě služby jako každá jiná, občas se hodilo si auto nebo kolo půjčit. To, co tyto služby určitě nebyly, nebyly cool.
Cool se staly až ve chvíli, kdy se „rebrandovaly“ na sharing s různou předponou. Najednou začala města nadšeně tyto půjčovny propagovat jako ekologická řešení na bázi sdílené ekonomiky. Což je poměrně paradox, protože snad jen málokdo si myslí, že carsharing nebo bikesharing mají něco společné se sdílenou ekonomikou. O službách typu Uber nebo Airbnb ani nemluvě.
Pro pořádek si pojďme říct, co je sdílení hmotných věcí jako např. automobil, jako součást sdílené ekonomiky. Hlavní myšlenka tohoto konceptu je, že jen málokdo potřebuje auto pořád (např. taxikář, dopravce atd.), ale většina jej potřebuje někdy. Tudíž namísto toho, aby si každý koupil jedno auto, si jedno auto koupí společně např. 3-5 lidí a každý ho používá když potřebuje. Ušetří na tom nejen těchto 3-5 lidí, ale hlavně životní prostředí, protože se bude vyrábět méně aut. A právě to je důvodem proč sdílení aut nefunguje
čím víc lidí si společně koupí 1 auto, tím složitější je domluvit se kdo kdy auto bude mít
rozhodně nejde používat na dojíždění do práce, protože většina lidí dojíždí do práce plus minus ve stejný čas
při pevně stanoveném rozvrhu (dny v týdnu, úsek dne atd.) se ztrácí flexibilita a schopnost reagovat na nenadálé situace
čím víc lidí to 1 auto sdílí, tím větší neshody mají v tom, jak se o něj starat - jeden je méně pořádný, jiný jezdí méně šetrně atd.
Většina lidí tedy dospěje k rozhodnutí, že si radši koupí ojetý vůz, než nový spolu s pár dalšími lidmi. Ano, bude jezdit starším autem, protože to auto bude potřeba měnit méně často. Někoho možná napadne, že i doma, v rodině, kde používá víc lidí jedno auto, se musí nějak domluvit. Ano, ale domluva v rodině je jiná, než domluva „s jinou rodinou“ a hlavně doma většinou je nějaký jeden hlavní uživatel auta a ostatním ho půjčuje. To u sdíleného auta nejde.
Nicméně myšlenka buzzwordu sdílených aut (nebo kol) nedala lidem spát a jeho využití našli právě pro půjčovny aut a kol. Tím získali pozornost a podporu měst a business půjčoven zatraktivnili. U půjčoven nikdo vozidlo společně nesdílí. Je jasný majitel a ten vozidla půjčuje svým zákazníkům, ti za tuto službu platí. Není tam sdílené vlastnictví, sdílená odpovědnost za škody nebo opravy, ani sdílené riziko ztráty atd. Aby to ale nevyznělo úplně negativně, ty moderní půjčovny kol a aut přinesly přeci jen nějaké inovace a to zejména z pohledu místa, kde je možné si vozidlo vyzvednout a vrátit. Moderní technologie přinesly v tomto směru daleko větší flexibilitu než dříve, čímž služby přiblížili uživatelům tam, kde je potřebují nejvíc. To vede k tomu, že třeba kolo si půjčí člověk, který kolem něj zrovna prochází, ale nepůjčil by si ho, pokud by pro něj musel jít někam dál.
Nicméně je carsharing (t.j. půjčování auta přes mobilní aplikaci) ekologické řešení, případně pomáhá zlepšovat situaci v dopravě? Úhlů pohledu asi půjde najít víc. Přesto - není. Lidí, kteří si kvůli carsharingu nekoupí auto, je zanedbatelné množství. Průzkumy ve světě ukazují, že mnoho uživatelů carsharingových služeb by jinak využila hromadnou dopravu. Závěry studií tedy spíše ukazují, že carsharing zvyšuje počet vozidel na silnicích a dopravu zhoršuje.
Jak je to s bikesharingem? Asi neočekáváme, že si lidé půjčují kola jako alternativu k jízdě autem. Bikesharing tedy jistě nesnižuje emise z automobilů ani neodstraňuje auta ze silnic. Kdo si tedy půjčuje kola přes aplikaci? Lidé, kteří si to chtějí vyzkoušet, lidé, kteří si nemůžou dovolit nákup elektrokola a jízda elektrokolem jim přijde lepší než MHD (ale jízda normálním kolem by jim už lepší nepřišla - např. v kopcovité Praze), případně lidé na výletě, kteří jdou kolem a přijde jim to jako dobrý spontánní nápad.
Oba sharingy (koloběžky můžeme pro zjednodušení zařadit k bikesharingu) jsou dnes ve fázi objevování. Mají zajímavý buzzword, který přitahuje města a sponzory, zoufale hledající zelená témata pro své PR a kteří jsou ochotni je finančně držet nad vodou.
O malém přínosu elektromobility pro naše životní prostředí se poměrně ví. Ano, elektromobily nevypouští do ovzduší emise, na druhou stranu výroba baterií a vyšší spotřeba elektřiny (většinou vyráběna neekologicky) znamenají přesun ekologické zátěže z místa použití do místa výroby (případně následné likvidace nebo recyklace).
To, o čem se mluví méně, je jaký opravdový přínos elektromobily budou mít pro města jako Praha, nebo Česko a další země - které nejsou ekonomicky tak silné. Analytici konstatují, že podíl elektromobilů u nás je mnohem nižší než v západní Evropě a jeden by měl pocit, že něco děláme špatně - například, že málo podporujeme, dotujeme jejich nákup. Když se ale nad tím zamyslíme, je to naprosto logické. Jednoduše si to nemůžeme dovolit.
Elektromobily jsou velmi drahé a dosáhne na ně jen málokdo. Dosud si je kupovali zejména nadšenci a to je úplně v pořádku. Pokud necháme trh rozhodnout o tom jestli chce nebo nechce elektromobily, je to to nejlepší rozhodnutí. Nicméně my o úspěchu elektromobilů nenecháme rozhodnout trh. Obrovský tlak na zvyšování podílu elektromobilů přinese mnoho forem dotací na jejich nákup. A tady se dostáváme k tomu, co to přinese Česku v porovnání např. s Německem nebo Norskem. Bohatší země jednoduše mají daleko větší schopnost tyto náklady unést. I průměrný Němec nebo Nor dosáhne díky státní podpoře na nějaký ten elektromobil. U nás ale bude situace dramaticky odlišná. To, že máme jeden z nejstarších vozových parků v Evropě není proto, že bychom byli největší milovníci veteránů. Je to jednoduše proto, že většina Čechů si nový automobil nemůže dovolit. A většina těch ostatních, si dovolí auto v cenové kategorii kolem 300 tis. Kč. Tato auta postupně zmizí z trhu. Na jednu stranu proto, že investice automobilek budou směřovat hlavně do vývoje elektromobilů a výroba aut s klasickým motorem bude méně efektivní (vyrobí se jich méně a bude se méně do nich investovat). Na stranu druhou je nutné, aby elektromobily nebyly o tolik dražší než klasická auta - nicméně na rozdíl od toho, co si většina myslí, k tomuto nedojde ne tím, že zlevní elektromobily, ale naopak tím, že zdraží klasická auta.
Pravděpodobný scénář vývoje automobilismu u nás bude ten, že elektromobilů bude nadále poměrně malé procento. Většinu z těchto elektromobilů pomůže zaplatit průměrný Čech ze svých daní, které půjdou na dotace. Nicméně ještě méně Čechů než dnes bude schopno si koupit nové auto, tudíž poměr ojetin bude stoupat. Jelikož se bude prodávat méně nových aut, cena ojetin bude stoupat. Proto bude i stárnout průměrný věk vozidel a možná se dočkáme toho, že obrovská investice do elektromobility nepřinese u nás ani ten jediný benefit, který má - snížení emisí do ovzduší.
Jíme oběd našich dětí? Tímto obrazným prohlášením chceme říct, že tím, jak prohlubujeme naši (Evropskou) závislost na výrobě v Asii, projídáme budoucnost našich dětí.
Samozřejmě jsou výrobky, které tam kupovat musíme, ale představte si o kolik rychlejší a levnější by byla doprava, pokud by přes půlku světa necestovalo zboží jen proto, že je to někde jinde o trochu levnější.
Historicky asi mělo smysl předat některé výroby na východ, abychom si udrželi alespoň nějakou konkurenceschopnost. Stejně tak se mohlo zdát, že přesunou špinavou výrobu pryč a nechat si tady obchod a služby, je dobré rozhodnutí (i když viděno dnešní optikou se nezdá, že by se klimatické změny řídily hranicemi). Nicméně dnes máme jiné nástroje, technologie, které jsou daleko ekologičtější a produktivnější a hrubá lidská práce již takovou roli nehraje. Chybí nám v Evropě lídři, kteří nás povedou k silné Evropě, která nezkolabuje při jedné zaseklé lodi v Suezu. K silné Evropě, která nebude čelit vlně bankrotů malých a středních firem, které neunesou rapidní nárůst cen materiálu a dopravy. Protože dnes se nás to týká méně (kdo z vás má pocit, že inflace je jen 2-3%, jak uvádí oficiální statistiky?), nicméně to vše se projeví v růstu cen téměř všech výrobků.
Mnozí věří, že náš život se přesouvá na obrazovky a do online světa a ošklivou realitu fyzického světa, životního prostřední, výroby, dopravy nějak vytěsníme bez toho, aby to ovlivnilo kvalitu našeho života?
#D365 #dispecink365 #dispecing365 #doprava #vyroba #Evropa #Asie #ekologie #zivotniprostredi #budoucnost
